DiabloFans.cz - Fórum

Zdravím :-)

Jelikož nehraji moc melee postavy a skoro všechny moje HC postavy jsou druidové, kouzelnice a amazonka a většina z nich útočí spíše na dálku, tak jsem si říkala, že zkusím i někoho, kdo bojuje na blízko. Uvidím, jak daleko se s ním dostanu :-))

Jako první postavu jsem si vybrala barbara, a protože mě moc nelákalo Frenzy, WW ani berserk (a concentration barbara jsem se nahrála kdysi dost), tak jsem zvolila variantu Bash a Stun, což jsou spíše skilly, které se dávají jen jako prerekvizity a nedej bože více jak jeden bod :-) Takže počítám s tím, že to nebude žádný velký killer, ale třeba mě překvapí :-)

Jméno: Dragendorff
Zaměření: Bash, Stun, Mace Mastery, Battle Orders, War Cry
Level: 62
Titul: Destroyer
Aktuální pozice: Harrogath
Místo úmrtí: -

Pravidla

- HC singleplayer
- verze 1.13 + plugy (hlavně kvůli rozšířené truhle, případně uschovám věci pro jiné HC postavy)
- untwinked
- bez opakovaných nájezdů
- snažit se o kompletní vyčištění lokace
- escape zakázán
- players 1 – 8
- jako pomocník bude Fire Iron Wolf
- jako zbraň bude používat obouruční zbraně ze třídy Mace

Dovednosti

Combat Skills

Leap, Concentrate, Berserk: 1 (2)
Bash: 20 (21)
Stun: 2 (3)

Combar Masteries

Mace Mastery: 12 (13)
Increased Stamina: 1 (2)
Iron Skin: 1 (2)
Icreased Speed: 1 (2)
Natural Resistance: 1 (2)

Warcries

Howl, Shout, Taunt, Battle Cry: 1 (2)
Battle Orders: 20 (21)
Battle Command: 1 (2)
War Cry: 1 (2)
Find Potion: 1 (2)
Find Item: 1 (2)

Atributy

Strength: 190
Dexterity: 46 (30 base)
Vitality: 170
Energy: 27 (10 base)

Weapon Damage:

Stun: 1024 - 1509
Bash: 1045 - 1530

Life: 879
Mana: 152

Odolnosti:

Fire: 75
Cold: 75
Lightning: 75
Poison: 5

Výbava:

Weapon: Bonesnap ´Shael´
Helm: RW Lore
Gloves: Rune Hand
Belt: Sigon’s Wrap
Boots: Rune Tread
Armor: Gale Flange
Ring 1: Coral Ring of Craftmanship
Ring 2: Rune Loop
Amulet: Dragon’s Amulet of Luck
Switch: Resonant War Axe of the Wraith a Resonant Giant Sword of the Wraith

Charms: SC (7 life), SC (Cold Resist 6 %), SC (9 life, 6 maximum stamina), SC (1 Dexterity, Fire Resist 7 %), SC (2 Dexterity, Lightning Resist 2 %), SC (Poison Resist 7 %)
LC (8 % Faster Hit Recovery), LC (10 life, 3 mana), LC (18 Life, 23 Mana)
GC (5 Dexterity, Cold Resist 10 %), GC (18 Life), GC (Cold Resist 13 %), GC (5 Dexterity, Lightning Resist 24 %), GC (Fire Resist 27 %), GC (49 Attack Rating)

Pomocník:

Jarulf, Fire Iron Wolf
Weapon: RW Spirit
Helm: Grim Crest
Armor: RW Stealth
Shield: RW Ancients‘ Pledge
Stats

Tak hodně štěstí, ať ti to řve a mlátí.

Ty brďo, tys mě holka překvapila. Už jsem nedoufal, že sem něco někdy napíšeš. Tento stejný build jsem měl v plánu taky, avšak předběhlas mě.
Ať to stuní a baští.

Jsem rád, když vidím, že máš opět chuť do Diabla Raisen.
Jestli si pamatuji, tak jsme si o tomhle barbarovi kdysi psali na Skypu. Kolikrát jsem o tomhle buildu už hodně přemýšlel a když se podaří, tak si jej taky zahraji. Myslím si totiž, že půjde o hodně bezpečnou hru. Jediný problém bych viděl v odolnostech, ale tady bude záležet na stylu hry. Pokud budeš hrát se štítem, tak by tě nemělo nic zastavit. Přeji ti, ať se ti daří a hra tě baví.

Omlouvám se za tu délku, nějak mi to vyšlo prostě takto delší :-)) Jo popisuji to z pohledu Dragendorffa.

Akt 1 Normal

//Nasazuji players 8 a jedeme.//

Objevil jsem se v jednom neútulném a depresivním tábořišti s názvem Rogue Encampment. Hned po mém příchodu po mě skočil člověk v modrém s „greetings, stranger“ a vylíčil mi hrozné události, které se udály a které ani nejdou vylíčit. Vyprávěl o nějaké hrozbě, obludách, mrtvolách a poslal mě za zdejší šéfkou, že ona si se mnou už bude vědět rady. Paní ve fialovém, ke které jsem přišel, zrovna drhla erlenmeyerovy baňky od něčeho modrého se slovy „blbá mana, nejde ani umýt“. I spravil jsem jí o tom, že jsem byl za ní poslán. Vrhla po mě jedno oko a povídá, že se mám vydat do divočiny a že mám vybít vše, co mi přijde do cesty. To se mi líbilo, a tak jsem se vydal.

Blood Moor, Den of Evil

Po vybití všeho živého i nemrtvého jsem vstoupil do doupěte zla a zde jsem narazil na místního bosse, který zrovna sněmoval s ostatními. Udělal jsem tomu přítrž, a když v jeskyni nezbyl vůbec nikdo, tak se najednou zapnulo stropní osvětlení a já se vydal za fialovou paní pro odměnu. Věnovala mi překvapivý pohled, že jsem to přežil a jeden bod dovednosti. Poté mě poslala za paní v červeném plášti, že když jsem tak udatný a bojovný, tak toho musí využít.

Cold Plains, tamní jeskyně

Paní v plášti začala ponurým hlasem vyprávět o nějaké zrádkyni, která si našla pár přátel mezi mrtvými, a stal se z ní ve světě živých asociál. Mám se za ní vydat a promluvit si s ní. Ještě před tímto druhým bojovým úkolem jsem zašel za paní drsnou, která zrovna mlátila kus plechu na kovadlině a usmlouval jsem s ní tohle krásné macátko. Můj první mace! V Cold Plains jsem se stavil ve zdejší jeskyni, kde na mě hned u vchodu vyletěla banda lučištnic. Slyšel jsem zvěsti, že tu sídlí nějaká vrána, ale tahle to nejspíše nebyla. Byla to až tahle, která mi lehce zatopila (já na chlad moc nejsem). Pohyboval jsem se jako po lobotomii, ale nakonec i ona odešla do věčných lovišť. Ve druhém patře jsem narazil na zlatou truhličku, a tak jsem k ní s očima jako tenisáky okamžitě rozběhl. Moje tenisáky se po otevření truhličky změnily v basketbalové míče! A jaké zklamání přišlo po identifikaci.. Také jsem pokračoval v upgradu mého macátko a koupil si další.

Blood Raven, místní krypty a mausolea

„Dobrý den, jste Blood Raven?“ *letí šíp*
„Haló, paní.“ *letí dva šípy*
„Posílá mě za vámi paní v červeném plášti.“ *letí tři šípy*
„Já tě zabiju!“*letí salva šípů*

A taky že ano. Více mě potěšil ten superior scepter než drop Blood Raven. Řádně jsem ho vylepšil (smaragdy bohužel nebyly) a vystřídal tak už třetí zbraň za jeden den.. Paní v červeném plášti mi strčila nějaké děcko, že ho mám vzít sebou na moje nebezpečné a pekelné výpravy. Pche. V kryptě jsem se trochu opálil a ještě si popovídal se zombií pana Faradaye.

Stony Field, Dark Wood

V kamenném poli jsme krom toho, že jsme narazili na zeleného mužíčka (ale mimozemšťan to nebyl), který metal blesky jako divý, našli knihu na podstavci. Jelikož jsem neuměl číst, požádal jsem děcko, aby mi ji přečetlo.

„Je to o nějaké paní, která má křídla jako netopýr, saje lidem krev a bojí se světla, takže sídlí v nějaké temné věži.“
„A co my s tím?“
„Je tam plno pokladů“
„Tak to jo.“

V temném hvozdu jsme natrefili na bandu brumlinek. Jejich šéf mě, po mém dotazu, jestli si nechce dát páku, praštil po hlavě a byla bitka. Drop vypadá na první pohled dobře, na druhý už ne. Poté jsem se opřel o strom a na hlavu mi spadlo lejstro. Panebože, vždyť já to daňové přiznání už podával..“ Naštěstí se jednalo jen o nějaké hloupé klikyháky, a tak jsem se odnesl k paní ve fialovém.

Tristram

Paní ve fialovém se okamžitě objevila na tváři temná temnota a začala, že je jasné, že čelíme nějaké obrovské hrozbě a že já jsem jediná naděje. (To se mi líbí.) Poslala mě zpět do kamenného pole, abych poklepal na kameniska v příslušném pořadí. I udělal jsem to. Z nebe začaly práskat blesky, hopskaly po kamenech a vytvořil se rudý portál.

Mahala: „Já tam nejdu!“ … strčil jsem jí tam jako první

Přiloudal se k nám nějaký velký tlučhuba, že tady nemáme co dělat. Ukázal jsem mu, že je na omylu. Jo, a vlastně jsem pustil nějakého dědečka skřítečka z klece. Jaké překvapení bylo, že ten dědeček skříteček se objevil v táboře dříve než já a jaké zhrození bylo, že mě ten dědeček skříteček bude pronásledovat až do mé smrti. Paní ve fialovém mi jako útěchu dala prsten, který jsem po ní ovšem hodil zpět.
Pozitivní bylo, že jsem kdesi našel nové, pěkné žihadlo.

Black Marsh, Hraběnka

Močály a jeskyni jsme proběhli svižným tempem, jelikož jsem se těšil na ony slíbené poklady. A stejně nepadlo nic, co by stálo za zmínku. V děsivé věži jsme narazili na tyhle zrůdy, ale té jejich auře jsme se mohli zatím jen vysmát. V poslední mpatře jsem se dočkal konfrontace s oním upírem. Nakonec se z ní vyklubala normální dívenka se zvrácenou chutí po krvi. Po její smrti z ní vypadl divný kámen. S děckem jsme tam nad ním bádali hodinu a snažili se přijít, na co asi je.

Mahala: „Proč má na sobě napsané ´made in Blizzard´?“
Já: „To já vůbec nevím, strč to do truhly.“

Mimochodem, poklad v podobě zlaťáků byl fajn.

Tamoe Highland, Barracs

Po příchodu do tábořiště mě poplácal dědeček skříteček po rameni se slovy, ať si poklady užiji, ale že nejdřív mám běžet za paní drsnou, že pro mne něco má. S myšlenkou lepší zbroje jsem tak učinil. Já hňup. Už zase jsem poslouchal nářky na hrozbu, mrtvoly, obludy a že paní drsná zapomněla nějaké kladívko někde tam v divočině a já se mám vydat do té divočiny a to kladívko jí samozřejmě donést. Naštěstí slíbila, že mi pak za to něco vylepší, tak jsem se do toho dal.
V jeskyni (Pit) jsem našel tuhle krásnou a zatím pro mne nejlepší helmu. Ale to bylo tak vše, co jsem si odtud odnesl, a tak jsem zklamaně vešel do kláštera. Zde se poprvé zazelenalo. Ovšem dávám přednost trojmístným páskům, tak to putovalo do truhly. Po chvilce hledání jsme narazili na nějakou znetvořenou zrůdu, která původně byla člověkem a která po nás něco řvala. Přátelský pozdrav to opravdu nebyl, ale naštěstí jsem se před tímto bojem posilnil, a tak jsem ho lehce a rychle umlčel. Paní drsná mi nadšeně skočila kolem krku, když jsem jí to odporné, zrezivělé kladívko zase vrátil. A že se mám prý stavit s nějakou tou věcí, kterou mi vylepší.
Celý šťasten, že už to mám všechno za sebou, jsem se svalil k ohni a opékal si špekáček. Bohužel si ke mně přisedl dědeček skříteček a začal s temnou temnotou na tváři povídat o nějaké zlé ženě, která sídlí v katakombách. Na moje argumenty, že jsem si právě vypsal dovolenku, nebral ohled.

Jail, Catacombs

Hned v prvním patře vězení nás lehce potrápila skupinka ostrostřelců-kostlivců (já ty střelce moc nemusím). Ovšem to horší přišlo záhy a to v podobě odporných démonů s vyplazeným jazykem. Mahale jsem nechal na starost ten zbytek a já si zatím poradil s jejich šéfem. Odměnou mi byl první unikát, ale jak jinak, byl úplně na nic a putoval do truhly.
Po výstupu z vězení jsme uviděli katedrálu.

„Mahalo, poběž, je to posvátné místo, tam žádné zrůdy nebudou.“

Hned mi přilétla facka z jedné strany a pak z druhé. Do toho všeho nás začal otravovat tenhle fešák. Zřejmě vybíral vstupné. No, nezaplatil jsem mu. Doba je zlá.
Sestoupili jsme do katakomb. V jedné místnosti na nás vyskočila zrůdička se sekáčkem, který byl větší než ona. Po pár pohlavcích se uklidnil. V dalších patrech jsme narazili na pány v černých šatech. Myslel jsem, že se s nimi bude dát bavit, vypadali rozumně. Omyl. Byl z toho jen další bleskáč. Nakonec jsme po dlouhém bloudění (někdo nám žral drobky chleba, který jsme za sebou nechávali) jsme našli poslední patro katakomb.

Andariel

„Dobrý den, pane černý malý skřete, hledám tuhle paní, neviděl jste ji?“

Zřejmě jsem ho tou fotkou namíchl, neboť mě začal tlouct a k němu se přidalo celé zdejší osazenstvo.
Náhle se na nás vyřítila nějaká odporná ženština a řvala u toho „kill me“ nebo něco takového. Bral jsem to jako rozkaz.. Po její smrti z ní vypadlo další kamenisko s made in Blizzard a na první pohled pěkná rare helma. Na druhý už ne.
Vzduch vedle mě vyplivl portál a já s nadějí, že jdu do nebe, jsem do něho vstoupil. Želbohu jsem se objevil zase v tom depresivním kempu. Hned se ke mně rozběhl dědeček skříteček, s paní v červeném plášti a člověk v modrém. Měli tlamu od ucha k uchu a pořád mi blahopřáli a já vlastně ani nevěděl k čemu. Člověk v modrém začal něco o tom, že karavana je připravena, ale já ho moc neposlouchal. Chtěl jsem spát, a tak jsem zalezl do nějakého dřevěného vozu a tam usnul.

Dovedete si představit ten šok, když jsem se probudil v tom nejodpornějším vedru, které jsem kdy zažil. Člověk v modrém blekotal něco o tom, že mám za ním přijít, když se budu chtít vrátit do toho tábořiště (nikdy). Hned po něm došel nějaký turban a řekl mi, že mě zde vítá a mám se mít dobře.
Jelikož jsem díky svému hamounství měl našetřeno kupu peněz, tak jsem šel hledat někoho na obchod. Narazil jsem na nějakého všiváka, u kterého se dal provozovat gamble. Hned jsem se toho chytil a vyměnil skoro celou výbavu za novou. A hlavně jsem si koupil perfektní bacátko. Sice mám všechny resisty v tahu, ale můj damage se zdvojnásobil. Huráááá!
Jo, a děcko jsem poslal zpátky. Mám nového otroka, teda pomocníka.

Teď už to bude jenom zdlouhavější a to až do doby, než se podaří zvýšit rychlost útoku. Snad tě to Raisen do budoucna nedemotivuje.
Putování zatím docela poklidné. Úsměvné jsou jistě nálezy zmiňovaných pásků, ale ono to ještě začne padat. Dříve, nebo později...

S těma páskama je to docela smůla no, mohli padnout i lepší věci. Jinak to jedeš na players 8 pořád? Jestli ano, tak jsem zvědavý co tomu řekne Duriel:)

Lepší pásky v 1. aktu nepadnou, ve druhém ano.
Každopádně se to čte hezky.

Trochu jsem doufala v Hsarus belt, tak třeba na něho ještě přijde řada :-) (a k tomu třeba Hsarus botky, že)

Asman: Jasně, pořád na players 8. A s Durielem to usmlouváme i na takový počet hráčů :-)

čte se to vážně luxusně hodně štěstí v další řežbě.

Akt 2 Normal

//Nasazuji players 8 a jedeme.//

Hned v úvodu si musím postěžovat – nic nepadlo. A teď můj příběh.

Po hazardu a najmutí Kopítka jsem zašel do místní krčmy. Hned u vchodu ke mně přiskočila fialová postava a já jsem se zděsil, že je to ta paní ve fialovém z toho depresivního kempu. Nebyla to ona. Bylo to ještě něco horšího. Že se povídá, že jsem hrdina, zabil jsem toho a toho a že jestli jí nepomůžu. A tak jsem dal sbohem mému portskému, vylezl z krčmy a vlezl do odporných stok, které se rozkládají pod městem.

Sewers, Radament

Se svým kladívkem jsem ty ohyzdné příšery, které tady na nás čekaly, zatloukal jako hřebíky. Kopítko pořád něco remcalo o nějakém děsu a mrtvolách, ale i jemu šla práce hezky od ruky. Ve třetím patře jsme narazili na toho šášu, který tam tomu velel. Po pár ranách mi padl k nohám mrtev a vylétly z něho podivné hvězdičky. Asi nějaký místní ohňostroj. Drop nestál za nic. Abych si udělal radost, tak jsem otevřel zlatou truhličku, očekávajíc plno pokladů, a to byla největší chyba v mém životě. Vypadl z ní nějaký plesnivý papír, na kterém bylo napsáno:

Deckard Cain
U Truhly 10
Lut Gholein

Vždyť to je dědeček skříteček, a tak jsem mu to, já dobrodinec-blbec, zanesl.

Kostka, hůl, amulet

Dědeček skříteček nahodil vážný a ustaraný výraz a začal povídat něco o problémech, poutníkovi a konci světa. A já tomu mám zabránit.

Nejdříve jsme měli zajít pro kostku. Spolu s Kopítkem jsme vylezli ven a vydali se ji hledat. Nad hlavami nám lítal sup, který čekal, až asi zemřeme, a také jsme potkali na svačině zdejší chrobáky. V jedné z hrobek jsme zrovna narazili na sněm vyschlých mrtvol, ale moc nás mezi sebe nechtěli. Také jsme párkrát zkusili zatřást s otravnými kostrami, na které jsme tady narazili, jestli z nich nevypadnou nějaké peníze. Kopítkovi se něco málo povedlo vytřást. Já si zase vyzkoušel povel „k noze!“. Na dně té hrobky se na nás vrhla tlupa koček a po jejich smrti jsem objevil konečně nějakou krychličku.

Dědeček skříteček měl oči velké jako po aplikaci atropinu a mumlal něco o velkém pokladu, který jsem našel, ale že to nestačí a musím se vydat do oázy pro nějakou tyčku.

Cestou za ní jsme narazili na další chrobáky, ale naštěstí nás to jejich hloupé metání blesků nijak neohrožovalo. V doupěti červů jsem narazil na nějaký divný létající meč. Dostal co proto. A také jsme si z něho odnesli tohle nové kopítko pro Kopítko. Šéfa červů jsme odpravili velice rychle a tady je výsledek. Nic a nic. Dědeček skříteček mi řekl, že ještě musím k té tyčce nalézt amulet a ač jsem vůbec nechápal proč, tak jsem se pro něho vydal.

Krátce poté, co jsme s Kopítkem vlezli do ztraceného (a mnou nalezeného) města, někdo kuchnul slunce. Kopítko zakoulelo očima a se slovy to se tady stává pořád zapálil pochodeň a pokračovalo se. Zde a zde vám ukážu, jak jsme s Kopítkem dobře sehraní. Nádherná spolupráce! Prošli jsme zdejší tunely, ale nic hodnotného nepadlo, a tak jsme pokračovali dál až do chrámů hadů. No nenašel jsem zde krásnou helmu na Lore? No nenašel! Naopak jsem zde našel nějaké přerostlé hady, kteří ovládali mé umění Bash! Pche. A tak jsem jim odpravil šéfa. Poté jsem rozkopl oltář, ze kterého vyskočil amulet, nějaké hvězdičky a tím jsem to kuchlé slunce nejspíše oživil.

Palác, Arcane Sanctuary

Vrátil jsem se do města, zkompletoval velkou tyčku a odnesl ji k dědečkovi skřítečkovi. Ten si ji prohlédl a poslal mě za nějakým pánem v plášti. Ten mi začal vyprávět pohádky a historky o nějaké Arcane Sanctuary a že to najdu pod městem. Před vchodem do paláce mi turban zadal další úkol, že mám zase někoho najít a zabít ho. Vstoupil jsem do paláce a docela by mě zajímalo, proč sem turban nepošle nějaký derivatizační tým, je tu plno krys a koster. Jednou jsem Kopítko s nimi zavřel a bavil se pohledem na bojující Kopítko! Na dně toho hnusného paláce jsme našli portál se stráží. Po jejich odpravení jsme prolezli tím děsivým portálem a objevili jsme se ve vesmíru! A i tady fungoval povel „k noze!“. Na konci vznášejících se lávek jsme nalezli modrého turbana s tyčkou.

„Dobrý den, pane modrý turbane s tyčkou. Hledám nějaký deník, nevíte, o co jde?“
„Hahahaha.“
„Kopítko, asi je to blázen.“
„Hahahaha.“

No, nebyla s tím kloudná řeč, tak jsem ho zabil. Nalezený deník nám zjevil, že pravá hrobka, kde se skrývá ten padouch, po kterém pase turban, je značena trojúhelníkem.

Tombs

K tomu vám mohu říct jediné: Nesnáším to tady! Písek jsem už i smrkal. Ukážu vám některé výjevy z bojů, ať si uděláte obrázek, jak hrozné ty hrobky jsou!

Zde jsem s tlupou fanoušků před velkým Doom Spawn the Jagged. Tady je zase první dropnutý maul! A hned s IASem. Prosekávám si cestu. Ancient Kaa the Soulless (taky s fanoušky). Největší zástup měl ovšem tenhle Malá noční můra. No není to krásná helma na Lore? Není! A tady je obrázek toho, jak krásně se cesta může prodloužit.

Duriel

Poté, co jsme vrazili tu dlouhou tyčku do podstavce, začalo zemětřesení, zeď se rozprskla a objevil se vchod. Nejdříve jsem tam strčil Kopítko. Uslyšel jsem řev, a tak jsem skočil za ním. Uviděl jsem červa, kterému maminka v dětství asi dávala hodně najíst. Boj s ním měl tři fáze, přičemž první dvě se opakovaly:

Fáze útočení – tady jsem si dovolil párkrát bouchnout, po většinu času jsem však byl omráčen
Fáze utíkání – to jsem zase čekal, až se mi doplní životy
Fáze zabití – tady.. no, je mrtvý

A Kopítka si za celou dobu boje ani nevšiml. Asi měl ten červ slabost pro krásné a udatné hrdiny.

Po prolezení té malé kobky jsme nalezli anděla!

„Jsme konečně v nebi?“
„Přišli jste pozdě.“
„Už nemáte otvírací dobu? Já chci do nebe.“
„Musíš se za ním vydat dál.“

No prostě naprosto ignoroval mé otázky. Tak jsem se vrátil do města, kde, místo toho, aby byli všichni rádi, že je ten přerostlý červ už nebude otravovat, byli všichni skleslí a říkali, že jsou to hrozné zprávy a že je to strašné. Vůbec jsem to nechápal. Poslali mě za turbanem. Ten mě zase poslal za lodičkou, která mi řekla, že mám nastoupit a po potvrzení, že vypadneme z toho odporného vedra, jsem tak učinil. Kopítko jsem nechal v té jeho poušti, ač za celou dobu nezemřel ani jednou.

Po týdnu jsme připluli do odporné a močálovité džungle. Ach bože. Já tady nechci být. Po vzpamatování z toho otřesu, kde zase jsem, jsem zašel za netýkavkou a trochu si zagamblil. Něco málo to přineslo. A také jsem si najal Jarulfa.

Akt 3 Normal

//Players set to 8//

Po delším odpočinku a seznámení se s Jarulfem jsem zašel za dědečkem skřítečkem, jestli pro mě něco zase nemá. Samozřejmě že měl. Mým úkolem bylo vydat se do té promáčené džungle a přinést nějaké odporné ostatky.

Spider Forest, Great Marsh

Jen, co jsme vylezli do té vražedně odporné divočiny, se na nás vrhly nějaké mouchy či komáři. Naštěstí jsem se vybavil dobrou zásobou repelentů. Po chvíli bloudění jsem našel tento hezký amulet a nasadil si ho, to aby moje stížnosti na to, že nic nepadá, mohly být oprávněné. Jarulf našel nějaké slizké sluje pavouků a hned tam s nadšením skočil. Já už méně nadšen jsem ho následoval. Ale aspoň jsme tady našly další kameny made in Blizzard, a tak jsem dal Jarulfovi tento předčasný vánoční dárek.

Bohužel moje repelenty nebyly již účinné proti této havěti. Začal jsem je tlouct kladivem po hlavě a z jednoho z nich vypadla tahle soška. Hned jsem s ní běžel za dědečkem skřítečkem a ten mě poslal za Lodičkou. Ta mi vrazila do rukou další dětinskou sochu, s ní jsem běžel opět za dědečkem skřítečkem a ten mě poslal dál za netykavkou. Jeho zjizvený obličej se rozzářil jako malému děcketu nad dárečkem a dal mi na oplátku nějaký sražený roztok, který páchl po čpavku a že to mám prý vypít. Uff.

V pavoučím lese mi také padl můj druhý unikát vůbec. Pro mě naprosto nepoužitelný. A také jsme narazili na chodící stromečky, ale vánoční očividně nebyly. Z někoho také vypadl tento pěkný prsten. Jarulf se svým čuchem po nebezpečí vběhl do další pavoučí sluje. Tady jsme narazili na šéfa pavouků a také na tu první nechutnou věc, kterou jsme měli donést. Klacíkem jsem to krvavé oko propíchl a hodil do lihu.

Dalším přírůstkem do MF rodiny byly tyto botky a narazili jsme na tohoto hříšníka spolu s flusačkami, které byly celou dobu dost otravné. Poté mi džungle darovala ještě lepší MF amulet a pak tento amulet. Ach jo, copak vypadám jako kouzelnice?!

A hlavně, také mi zde padlo první bílé kladivo, a tak jsem s ním běžel za paní drsnou. A výsledek? No, podívejte! Povedl se docela.

Flayer Jungle

Zde jsme si zašli do Swampy Pit a já si mohl užívat krátkých chvil tohoto potěšení. Vše padalo na jednu ránu. Také jsme narazili na hnusné svítící fleky, které po nás metaly blesky jako divé a tyhle nechutné pidi panenky. Při jedné z návštěv u pana drsného mě požádal, abych donesl nějaké bodátko, které se jim ztratilo. V džungli jsme našli vesničku těch pidi skřetů a flusaček. Přikázal jsem Jarulfovi, aby to tam zapálil, když se vedle nás zatetelil vzduch a vyskočilo z něho tohle stvoření. Po jeho smrti jsme našli ono slavné bodátko a vrátili ho Ormusovi. Ten mi dal prsten, který jsem mu ovšem okamžitě vrátil. Mimo bodátka jsem zde našel i tohle brnění, které jsem si nechal.

V místních kobkách jsme po celém dni bloudění narazili na jednoho pomatence. Pár mých pohlazení kladivem ho spravilo. Kousek od něj se z truhly vyvalila další část, mozek. Opět jsem ho napíchl na klacek a hodil do nálevu.

Lower Kurast, Kurast Baazar, Upper Kurast

Před vstupem do LK si na nás počíhala tahle banda.

Peníze, nebo život!
Ani jedno, ty nádhero!

Boj to byl tuhý, přeci jen být neustále omráčen není to pravé ořechové. O pár metrů dále se na nás snesla tahle uvítací četa. Lower Kurast jsme poctivě prošmejdili a z jednoho koše vypadla tahle třetí unikátní věc. Také jsem našel krásný grand charm, který mi asi vydrží dost dlouho, ne-li do konce mého života.

V Kurast Baazar jsme v jednom z chrámů natrefili na tuhle pofiderní služku. Místo toho, aby uklízela, tak hlídala nějakou knihu, která patřila netykavce. Hned po výlezu z chrámu na nás bafla tahle super skupinka stromečků. A tak jsme si s nimi zahráli na honěnou. O kus dál jsem objevil tuhle pěknou helmu, kterou používám občas na buff a na Find Item.

Ve zdejších plesnivých stokách mi z truhly vypadl již čtvrtý unikát celkem. V tu chvíli jsem se trochu proklínal, proč jsem Kopítko posílal zpátky. Cestu do druhého patra nám zkřížila skupinka dalších kostěných panenek a tahle můra. Nalezené srdce jsem taktéž hodil do nálevu a strčil do truhly.

Travincal

Ještě před touto oblastí jsme se zašly podívat do chrámů, kde jsme dali řeč s těmito chrobáky, kteří měli krásnou auru. Ve městě nahodil Ormus vážný tón a začal vyprávět sáhodlouhou nudnou historii o nějakých poskocích, nenávisti a bratrech. A dal mi za úkol vyzvat někoho na pěstní souboj. Tak jsem se na to vrhl. O kus dál z jedné obludky vypadla zatím nejvyšší runa. K orgánům v nálevu jsem hodil do krychličky nalezený palcát, udělal abrakadabra, třikrát na ni poklepal a vypadl mi.. palcát. Na radu dědečka skřítečka jsem s tím rozmlátil rudou kouli a zjevily se schody.

Durance of Hate, Mephisto

V druhém patře nenávisti nás trochu potrápila tahle skupinka. Mimo záběr tak někde ještě skotačí Mauleři a panenky. Další peklo, tedy zvlášť pro Jarulfa, nastalo ve třetím patře, kde jsme museli postupně vyřídit Bremma Sparkfista, Wyanda Voidbringera a Maffera Dragonhanda.

Pak už nás čekala jen chapadlo zkřížené s kozlem. Plival kolem sebe jed, ale nic platné mu to nebylo a za chvíli podlehl kouzlu mého kladiva. Drop (to kladivo nestálo za nic).

Dědeček skříteček uronil pár slz nad tím, jak úžasný hrdina jsem a Ormus? Ten mi řekl jen Good Day. Pche. Dědeček skříteček mi řekl, ať projdu tím rudým portálem, že tady už nemám co dělat. Měl jsem stejný názor.

A jak už je v novém městě mým zvykem, rozhýřil jsem skoro všechny mé peníze. Výsledek zde a zde. Pak jsem ještě vygamblil nový pásek, rukavice a boty. Co já bych bez toho gamblu dělal

AMN z High Council? Dobře ty, já na tohle nikdy neměl štěstí Btw. není to zdlouhavý útočit s very slow attack speed mackou?

Trochu to zdlouhavé je, resp. není zrovna ideální na sebe nahnat kupu potvor, protože by se z toho nemusel ani vysekat

Akt 4 Normal

//Players set to 8//

Po opékání špekáčku v krbu jsem se vydal za Tyraelem zeptat se, co je nového. Hned na mě vyrukoval s úkolem, že mám navštívit nějakého dalšího anděla v nějakých pláních. Fakt se mi tam chtělo.

Izual

Jen, co jsme s Jarulfem vylezli ven, tak mi padl tenhle pěkný Grand Charm. Také jsem dropnul nějaké ty runy: Thul, Amn a myslím Ort. Už mi chybí jen jedna Amn a budu si moct složit RW Lore. Padla na to i na 2 socket barbarská helma, ale bohužel bez žádného skillu ani bonusů k tomu. Třeba se mi ještě poštěstí na něco narazit.

Toho všiváka jsme našli v Plains of Despair. Poletoval si tam jako motýlek, tak jsme tomu udělali přítrž. Po jeho smrti z něj vyskočil duch a povídá:

„Tyrael je blázen.“
„Nepovídej..“

A pak ještě blábolil o tom, že se zhroutí se světová ekonomika a my jistě zemřeme. Tohle po sobě zanechal. Odskákal jsem do města sdělit tu radostnou novinu Tyraelovi. Hned ke mně přiskočil dědeček skříteček, že jsem sice hrdina, ale že ještě musím roztlouct to šutřisko, které vypadlo po tom kozlovi zkříženém s chobotnicí.

Hephasto the Armorer

Cestou k němu jsme narazili na tuhle nádherou příšerku. Samozřejmě se kolem ní hemžili i lordi a další podobní, ale ty jsme si v rámci zachování pevného zdraví roztahali. Jarulf se ukázal jako pěkný …. Bylo mu marné vysvětlovat, že zeď prostě neprostřelí. A protože měl docela tendenci umírat (ovšem pak se ukázalo, že mu stejně zůstala), tak jsem mu pracnými silami zhotovil tento štít.

Za chvíli jsme narazili na ceduli s nápisem Hellforge a hned nás přivítal tenhle maník. Zrovna přátelsky nevypadal a ani takový nebyl. Co vám budu povídat, měli jsme mezi sebou menší potyčku a bohužel ji nepřežil. Po rozmlácení toho kameniska na nás vypadl další kámen ´made in Blizzard´.

Dědeček skříteček i anděl byli ze mě úplně nadšení, hned jsme otevřeli šampáňo a oslavovali! A u toho Tyrael začal, že nastal nějaký čas a měli bychom dát pánu Terroru (nebo Erroru?) sbohem.

Diablo

Narazili jsme na další andělisko, tak jsem se připravil na boj. Ale ukázalo se, že nepatří k Izualově bandě, naopak nám poradil, že máme rozmlátit pět pečetí a že se to Diabolo ukáže.

Tak jsme s tím tedy začali. (Jen bych podotknul, že po celou dobu jsem se v Riveru rozčiloval s červy, což je pro one-target postavy lahůdka.. takže si dovedete představit to nadšení, když jsme konečně dosáhli Chaos Sanctuary)

Jako první jsme odpravili nějakou poletuchu. Marně jsem Jarulfovi vysvětloval, že je imunní na ty jeho prskavky.. Poté přišla na řadu tahle nádhera. Opět: roztahat a postupně vymlátit. V Chaosu nám vypadla také tato pěkná hůlka. Dám si ji na switch, i když s mou rychlostí útoku ta kletba dřív skončí, než já něco nasaju Už preventivně jsem nahodil zpátečku u těchto chlapců. Naštěstí mě Howl jako vždy nezklamalo a po jeho účinku odběhli extra fast minioni jako odražené hopíky

Boj s Diablem nebyl nijak těžký, ze začátku jsem měl s mými resisty (předtím fire a lightning na max) pocit immortal, ale to mě brzy přešlo. Zde jeho drop.

Tyrael mě poplácal po rameni a prostrčil mě nějakým rudým portálem. Objevil jsem se v Harrogathu! V domově barbarů! Hned jsem se stavil za Larzukem, ale ten mi zadal úkol místo přátelského objetí. To abych dokázal, že mám na to zničit nějaký bál. Ach jo. Tak ani tady nebudu mít klid.

Dobře...koukám, že souboj s Diablem byl pro toho germoušskýho barbara natrolik traumatizující, že si to raději nepamatuje.
Teď už ale budeš používat místo ohniváka jiného barbara. GL & HF & TC

Ťulpas ohnivák zůstane! Máme přece dát Iron Wolfům šanci

Proč Ťulpas?

Ehm, no jo, nemáme je podceňovat No, pořád čekám na jeho úžasné úhybné manévry před příšerami. A to jeho střílení do zdí.. Musím ho více trénovat :-) Ovšem úplně nejhorší je to jeho Inferno, tím jen ty obludy lechtá.

Tuším že to již zrovna Fraxinus několikrát psal. To jeho inferno by mělo být buglé stejně jako je buglé inferno u kouzelnice. Já tedy nevím nevím jestli zrovna ohnivák k něčemu bude.
Ale ten pásek z Diabla se mi líbí.